Z kraje tury nam pocasi nepreje. Leje a fici vichr, pomysleni na hreben nei vubec rozumne...Tedy pote, co jsme nastoupali do 1300m tak opet sklesavame a takticky hory obchazime udolimi na druhy konec.
Dalsi den doufame v lepsi pocasi - a houby. To, co bylo vcera aspon trochu videt, dnes kryji mraky...Delame kompromis - vylezeme na prvni horu (Gordon Pyramid) a uvidime.
Pravda - nic moc nevidime, tady jsme na vrcholku Gordon Pyramid, fici, mraky vsude kolem nas. Ale neprsi - lepe nez se vracet do buse volime prejit hreben.
Tussokove planiny jsou na hrebenech NZ hor nejhezci. Vitr je umi pekne nacechrat, horsi je, kdyz den pred jejich prechodem prsi...My jsme ale maximalne spokojeni - mraky ustupuji a nas se hory ukazuji.
Takove vyhledy jsme meli...
Sdolavame vrchol Mt. Arthuru, 1849m.n.m. Vystup je prijemny (odhodili jsme dole batohy), kolem nas neustale proletuji mraky. Nahore je mlzno a vichr, ale kdyz se mracna protrhnou, mame krasne vyhledy (my porad vykladame o tech vyhledech - ale tady na NZ vetsina treku vede udolimi, skrze bus, takze tady to bylo krasne osvezeni...).
Pri sestupu se stavujeme na obed na Mt.Arthur chate. Weka (ptak jenom na NZ zijici), ktera s nami travila prvni noc, je stale pritomna. Je pekelne zvedava, dokonce i z ruky bere.
Sestupujeme na parkoviste. Na NZ zacina podzim - bus mela krasne barvy a svetlo. 
Žádné komentáře:
Okomentovat